Ten kdo si nemůže pro nedostatek času
či nepořádnost vést poctivý deníček,
může si tu a tam psát aspoň občasníček.
29.01.13
Jestliže mnoho posledních let všechny volby vyhrává LEVICE, jak by mohla nevyhrát. Jsou tři velcí muži listopadu. Náčelníci. Tam, kde byli, vždy přirozeně vládli. Vůdce se nevolí, ten prostě je. Václav Havel ovládl tábor morálky a cti, Václav Klaus vydupal ze země v Čechách snad nikdy neexistující pravici a Miloš Zeman opanoval levici. Dokonáno jest. Snad Miloš svému úkolu dostojí a zemi moc neponičí. Když jsme cinkali klíčemi, byla jeho slova z balkónů ostrá, provokující. V 90. letech už nezněla pravicovým uším tak libě. Jakých bude příštích 5 a možná 10 let. Nechme se překvapit.
obcasnicek: autor: Petr Husar | napsáno: 29.1.2013 03:37
02.03.10
Památný den mých osmnáctin, sraz různých kamarádů a přátel v mém velkém pokoji v zadním křídle domu v patře, byl to byt po bývalích nájemnících, a dlouho po půlnoci, všichni už zmizeli, se dostavil přítel a dlouho do svítání mi vyprávěl o (pro něj neobvykle zvláštním) filmu a já jen hltal a těšil se, až opustím město, které mi začínalo být ach tak těsné, a podobné filmy sám uvidím. Dnes vím, že podobných filmů není a geniálního Stalkera, kterého Tarkovský točil již v pokročilé nemoci, jsem dnes viděl počtvrté….
obcasnicek: autor: Petr Husar | napsáno: 2.3.2010 02:45
23.02.10
Jak těžké je plnit úkoly, které si dáváme sami a jak po jejich splnění stavíme nové cíle. Tak se jen trochu nadechnout, nabrat nových sil. Minulý týden jsem žákům recitoval Hrubína, stejně jako řvu jeho sloky do větru při jízdě na kole. Je zvláštní dát do výuk matematiky a testů studijních předpokladů poezii. Ale ta osvěžující síla, ach jo, kde jsou ty časy, kdy jsem já byl poezie a poezie byla moje já???
obcasnicek: autor: Petr Husar | napsáno: 23.2.2010 02:51
21.02.10
Končí chladná zima roku 2010. Zima, kdy je opravdu zima. Vzpomínám na topení uhlím v kamnech v kuchyni, noční přikládání a také když kamna vychladla a ráno jsme se tetelili studenou cestou na záchod. Okna v chodbičce kolem Tlamsů byla zamrzlá květinami a bylo třeba v kalném ránu dýchnout chomáčkem dechu z úst, rozetřít rukou a nahlédnout do toho tajemného světa venku, který tak voněl blížící se dospělostí...
obcasnicek: autor: Petr Husar | napsáno: 21.2.2010 01:47
20.06.08
Dvě derniéry v Činoherním klubu. Skvělý Deskový statek a výtečná Portugálie. Divadelní hry hodně rozdílné, ale zážitek hodně podobný. Obě hry jsem viděl potřetí nebo počtvrté, kdysi jsem v nich objevil novou generaci Činoherního klubu. Ondru Sokola, Marka Taclíka, Pavla Kikinčuka, Ladu Jelínkovou, Matěje Dadáka, Danu Černou. Nemohl jsem chybět na posledním uvedení, ale současně se těším na hry, které tyto skvělé kusy budou v budoucnu nahrazovat.
obcasnicek: autor: Petr Husar | napsáno: 20.6.2008 01:44
18.05.07
Teplý květnový den. Praha se stává ulepenou, rozškvařenou. Jak krásně chladný večer byl v sobotu na Šumavě. Až zima venku, letní hlasy z koupaliště, noční koupání. Ale to přece není žádné globální oteplování. To je jen noční koupačka v květnu nahoře i dole bez :-) A skvělý Mark Lanegan s Isobel Campbellovou. Pokud (tak jako já) Balad of the broken seas koupíte, budete mít večer co večer hodně milé potěšení tím obhroublým chraplavým hlasem a čistým vokálem proti. Inu “kráska a zvíře” , to známe z pohádek…..
obcasnicek: autor: Petr Husar | napsáno: 18.5.2007 23:28
18.05.07
Nešťastný i šťastný rok. Krásná hodinka na výstavě Víno a destiláty. Výborný ryzlink a výtečné chardonay. Vše je tak vláčné, mlhavé, obrysy věcí nejasné až matné. Tak to je život. jak jsem si ho představoval v dětství, ostře, ty zářivé barvy, žádný pastel, kanárkově křiklavé. Jak jsme seděli s Rudou Bůzků na břehu vodňanského náhonu a snili, jestli a jaká budeme mít auta (v době, kdy mít auto byl malý zázrak). Kolikrát mám takovou bláhovou představu, nastrkat do svého současného těla víc toho malého kluka z břehu klokotajícího náhonu pod městskými hradbami. Sám na sobě tu a tam cítím tu ztrátu jednoznačné upřímnosti, přímosti, bezelstnosti. Žilo by se mi asi hůř v tomto kořistnickém světě, ale tak nějak užasle. I když KDO VÍ???
obcasnicek: autor: Petr Husar | napsáno: 18.5.2007 02:39
02.01.07
Začal nový rok. Když jsem se kdysi zajímal hodně o vesmír a kosmonautiku, tak jsem nikdy nepochyboval, že v těchto letech už budeme do vesmíru lítat všichni, planety budou prozkoumány a Měsíc bude mít několik kolonií. Pro pozorovatele z vně se v této oblasti vše zpomalilo nebo dokonce zastavilo. Teď už jsem smířen s tím, že já osobně do vesmíru nepoletím, že se nebude cestovat jen tak v prostoru a v čase. Je to tak, s kolika iluzemi se člověk musí během svého života rozloučit, kolik cílů musí zrušit. Přesto je ještě mnoho cílů, které nevzdávám, mnoho tužeb, které chci a chci naplnit a dosáhnout a nevzdám se jich do samého konce konců.
obcasnicek: autor: Petr Husar | napsáno: 2.1.2007 00:31
17.05.06
Několik dní po velkém náporu předzkouškových výuk mně učení začíná chybět. Schází se mi malé skupinky v přípravách na VŠ a já si vychutnávám každou minutku, mazlím se s formulacemi, vyžívám se v přehlednosti grafiky na tabuli. A jak je pěkné mít své vlastní učebny, být svým pánem, z notebooku posílat soubor rovnou do tisku. Poslouchám Crosbyho, Stillse a Nashe (bez Neila Younga), jejich desku z roku 1969. Neznám ji, mám ji dost čerstvě, ale evokuje Deja vu, kterou jsem si na gymplu tak naposlouchal, a zní tak čerstvě, pevně, jistě. Takové jistoty člověk hledá v životě. Aby se opřel, když je unavený cestou, ale chce jí stále dál…..
obcasnicek: autor: Petr Husar | napsáno: 17.5.2006 22:21
15.05.06
To jsou ty hlasy, přicházející přes bezedné propasti času, které nás opět vytrhnou z letargie, pohodlnosti a nicnedělání. Až to budeš číst, tak hned ucítíš, že ta věta je pro tebe. A já jen pro sebe, nepřenositelně, ryze individualisticky vidím nebo spíš Braillovým písmem paměti za zavřenými víčky cítím Makaninovy úžasné Hlasy, novely, které jsem tahal v 80.letech po Praze v tramvajích a četl na lavičkách parků. Ano, to jsou ty hlasy, když se ponořím pod povrch studené hladiny Blanice nebo lesního jezírka na Šumavě. Všechno tam najednou je a já si říkám, že takhle nějak jednou poznám smysl života, něco, co spojuje všechna žití, radostná i tragická, osamělá i rušná, kraťoučká i metuzalémsky dlouhá, intelektuální i ta na prahu demencí a neuvědomělosti. Vnitřně nějak cítím, že na misce všesmyslných a vesmírných vah, musí mít každá taková existence stejnou cenu, i když si o té své mohu namlouvat cokoli. Poslouchám Toma Pettyho a je mi pěkně.
obcasnicek: autor: Petr Husar | napsáno: 15.5.2006 22:22
<< Page 1 of 7© Petr Husar
www.husarsky-kousek.cz
www.husar.cz
